Plenárium - Předsedající - Jiřina Jirásková Carlos Moráles, Španěl, socialista - Jiří Plachý Dietrich Schmitt, Němec, tradicionalista - Jiří Žák Clara Jensen, Švédka, zelená - Jana Malá Jane Green, Britka, konzervativní - Hana Maciuchová Jaroslav Klein, Čech, konzervativec - Michal Novotný
Fidlovačka - Václav Kroutil, pražský měšťan, švec - Svatopluk Skopal Jeník, jeho syn - Lukáš Příkazký Antonie Mastílková, bohatá vdova - Zlata Adamovská Lidunka, její neteř - Lucie Štěpánková Kozelka, dohazovač - Martin Zahálka Margareta, hospodyně u Mastílkové - Simona Postlerová Andreas, hospodář u Mastílkové - Pavel Rímský Dudek, falešný baron - Jan Holík Živeles, lichvář - Jaroslav Satoranský Mareš, houslista -
Kavárna - Jiří, tlumočník, Čech - Jiří Panzner j.h. Helga, tlumočnice, Němka - Lucie Polišenská Georges, tlumočník, Francouz - Martin Davídek
"Kterou píseň lid sám na svou hymnu vznesl, ta hymnou jeho také zůstane!", pronesl Bedřich Smetana poté, co byl vyzván k napsání nové, lepší hymny české. Ona píseň Kde domov můj zazněla poprvé roku 1834 ve Stavovském divadle při premiéře Fidlovačky Josefa Kajetána Tyla, hudebně-taneční veselohry vysmívající se pokrytcům, kteří neznají nebo zapírají své české kořeny. Skutečnou „hymnou národa“ se však stala až o třiaosmdesát let později po slavném představení právě na vinohradské scéně.
Co dnes cítíme, když posloucháme hymnu? Kdy jste ji naposled zpívali od srdce a z plných plic? K čemu se hlásím, když řeknu, že jsem Čech?
Režisér Jiří Havelka, držitel Ceny Alfreda Radoka 2007 v kategorii „Talent roku“, se nechal inspirovat zmíněnými otázkami k vytvoření originálního jevištního tvaru plného písní, tanců
a plamenných proslovů, které vašemu národnímu sebevědomí nedají spát.